Už nestačí jen rozestavět do místností stoly a židle.
Už nestačí jen rozestavět do místností stoly a židle.
Interview s panem Frederikem Flötotto,
CEO společnosti Flötotto Einrichtungssysteme GmbH.
Interview vedl Thomas Laqua.
Pane Flötotto, odkud právě přijíždíte?
Dnes dopoledne jsem se vrátil z Česka. Před několika měsíci jsme tam uvedli do provozu nový
závod na výrobu nábytku. Kromě nábytku pro výuku – ať už v jakékoliv podobě – tam vyrábíme
také interiéry na míru pro segment vzdělávání. Na rozdíl od Německa tam máme mezi zaměstnanci
velmi vysoký podíl žen, asi 80 procent, což se pozitivně odráží v extrémně nízké chybovosti. Nová
výroba doplňuje naši finální montáž, kontrolu kvality a logistiku zde v Güterslohu. Tato blízkost a
nezávislost nám v případě přerušení dodavatelských řetězců, jaké po celém světě zažíváme právě
nyní, samozřejmě velmi vyhovuje.
Vědecké poznatky, flexibilita a možnosti kombinování, pokud jde o funkce a uspořádání,
to jsou aspekty, které při každodenní práci sledujeme.
V 50. a 60. letech vyvinula společnost FLÖTOTTO průlomový školní nábytek, jako byla školní židle s
tvarovaným sedadlem, které se prodalo více než 21 milionů kusů. Jak si společnost FLÖTOTTO stojí dnes?
Ano, v tom máte pravdu. Na to jsem stále znovu tázán. Ale my jsme neusnuli na vavřínech, nežijeme jen z
minulých úspěchů. Ergonomický tvar, vysoká kvalita zpracování a odolné, na omak příjemné materiály jsou
i dnes určujícím prvkem při vývoji produktů. Zaměřujeme se také na odpovědné zacházení s používanými
surovinami. Ale máme i mnohem vyšší cíle. Vědecké poznatky, flexibilita a možnosti kombinování, pokud jde
o funkce a uspořádání, to jsou další aspekty, které při každodenní práci sledujeme. Přinášíme tak potřebnou
bezpečnost investic našim zákazníkům, kteří často nevědí, jak budou náš nábytek s dlouhou životností používat
za 5, 10 nebo více let. Ovšem úplně se změnily zejména rámcové podmínky a procesy spojené s prací na
produktech a konceptech vybavení, relevantních pro uživatele. Rychlost, kterou se mění požadavky ze strany
výuky, je se situací v 50. nebo 60. letech zcela neporovnatelná.
Společnost v Německu jednala v posledních desetiletích v mnoha oblastech proti zájmům dětí a mládeže.
Co tím myslíte?
Když vezmeme v úvahu klimatickou krizi, ztrátu biodiverzity, demografickou změnu, digitalizaci a jiné výzvy, zjistíme,
že společnost v Německu jednala v posledních desetiletích v mnoha oblastech proti zájmům dětí a mládeže.
Mladá generace si oprávněně přeje bezpečnou budoucnost této planety, na které stojí za to žít. My jí ale jako
startovní pozici pro pokud možno svobodný život nabízíme svět, který se vyznačuje volatilitou, nejistotou, komplexitou
a mnohoznačností. Všem žákům by mělo být umožněno, aby v souladu se svým individuálním potenciálem během
školní docházky získali určitý stabilní akademický základ. To ale samo o sobě nestačí, aby v životě uspěli.
Jen předávání učiva a jeho zkoušení už nemůže být klíčovou úlohou školy.
Co všechno patří k tomuto základnímu vybavení?
Vedle schopnosti číst, psát a počítat je to také datová a digitální gramotnost, fyzické a psychické zdraví, stejně jako sociální a emoční kompetence. Ale mnohem důležitějším se stává umění vyrovnávat se se změnami. Děti a mladí by se měli umět učit, měli by se umět samostatně pohybovat pro ně neznámým terénem a smysluplným a odpovědným způsobem hledat svou cestu, místo aby jen vykonávali pevně dané pokyny nebo instrukce svých vyučujících. Jen předávání učiva a jeho zkoušení už nemůže být klíčovou úlohou školy. Bude čím dál důležitější učit děti a mladé lidi tak, aby dokázali kriticky zacházet s dostupnými informacemi, aby je uměli zařadit a zhodnotit. Naším cílem by měly být školy, ve kterých se žáci budou s radostí a zvídavostí připravovat na „celoživotní učení“. Otto Herz to shrnul takto: „Učit se žitím, žít učením.“ Rozhodující bude způsob, jakým bude učivo ve školách předkládáno, a ne to, co přesně bude jeho obsahem.
To zní jako revoluce ve vzdělávání. Dokázal byste to vysvětlit podrobněji?
„Škola je pro mě místem, které umožňuje úspěch, a ne místem, které zaznamenává selhání.
“I toto je citát Otto Herze, a výborně sedí. Společnost FLÖTOTTO je dnes relevantním partnerem
zřizovatelů škol v oblasti vývoje a denně intenzivně komunikuje s odpovědnými učiteli v příslušných
školách. Společně zařizujeme flexibilní učebny, odpovídající věku, které umožňují intenzivní soužití
žáků a vyučujících. Námi vyvinuté interiéry pro život a učení zlepšují úspěšnost učení a společně s
architekturou také velmi pozitivně působí na nejbližší okolí školy. Při svých návštěvách ale také cítím,
že se toho v mnoha školách často dělá hodně pro výuku jako takovou, ale už méně pro učení samotné.
Svět už nás neodměňuje jen za to, co víme, ale za to, jak to, co víme, dokážeme použít.
Takže škola není simulací reality, která už neexistuje?
Tento názor se někdy objevuje. Rád bych to vysvětlil: Školní kurikula jsou v jednotlivých spolkových
zemích stále ještě sestavována podle standardizovaného lineárního modelu pokroků v učení. V těchto
systémech ale ztrácíme řadu dětí už na základní škole. Aktuální studie „IQB trendy ve vzdělávání 2021“
ukazuje, že až 30 procent žáků čtvrtých tříd nesplňuje minimální požadavky v jednotlivých oblastech kompetencí.
(Poznámka redakce: oblasti kompetencí pro předmět němčina jsou: „čtení“, „poslech“ a „pravopis“. Oblasti
kompetencí pro předmět matematika jsou „čísla a početní operace“, „prostory a tvary“, „vzory a struktury“,
„velikosti a měření“ a také „data, četnost a pravděpodobnost“.)
A tuto situaci nelze vyřešit jednoduše doučováním, protože aktuálně největší výzvou v oblasti vzdělávání je
nedostatek kvalifikovaných odborných učitelů a vyučujících – počínaje předškolním stupněm až po učiliště.
Pokud bychom zohlednili i politické reformní snahy, celodenní zařízení, inkluzi a podporu dětí ze znevýhodněných
sociálních poměrů, bude nám do roku 2030 chybět až 158 700 kvalifikovaných vyučujících. Pokoronavirový
vyrovnávací program a integraci dětí z Ukrajiny jsem ještě nezapočítal.
Žijeme dnes ve světě, ve kterém je možné vše, co lze snadno předat a otestovat, také jednoduše zdigitalizovat
a zautomatizovat. Svět už nás neodměňuje jen za to, co víme, ale za to, jak to, co víme, dokážeme použít. Proto
potřebujeme školy, které umožňují demokratické procesy vyjednávání a které podporují sociální interakce.
To je v tradičních učebnách se soudobým minimálním vybavením často nemožné.
Čím se liší koncepty interiérů FLÖTOTTO?
Když to shrnu, obsahovou a fyzickou kvalitou. Výukovými místnostmi a plochami z dílny společnosti FLÖTOTTO chceme přispět k osobnostnímu rozvoji a společně se zřizovateli škol a vyučujícími pracovat na řešeních, která smysluplně podporují učení. Chceme inspirovat k aktivitám, experimentům a úžasu a také podporovat ve školách radost a pospolitost.
Naše nové koncepty pro výukové místnosti a otevřené plochy podporují děti a mladé lidi v učení hravou formou, a to podle věku, od nejnižších ročníků až po deep learning na druhém stupni víceletých gymnázií. Žákům také pomáhají, aby si své vlastní učení uměli plánovat autonomně, na základě tvořivosti, kritického myšlení, spolupráce a komunikace. Nabízíme různá vzájemně sladěná výuková prostředí, která umožňují různé způsoby práce. Místnosti, které lze přetvořit nebo využívat různými způsoby, což umožňuje interdisciplinární způsob výuky. Mobilní nábytek s pracovními plochami v různých výškách, který umožňuje práci v sedě, ale i ve stoje. Větší a menší prostorové konfigurace pro různá dočasná řešení, také s měkkými, polstrovanými moduly, které využívají jako pracovní plochu i podlahu. Společně s oceňovanými návrháři a odborníky na vzdělávání ze společnosti wonderlabz jsme dosáhli velkého pokroku a naši nábytkovou řadu, kterou jsme pojmenovali Flex, nadále intenzivně vyvíjíme. Bude k dispozici ke konci roku 2022. Na vývoji se podílela integrovaná škola Gießen-Ost a také internát a celodenní gymnázium nadace Louisenlund, které už naším nábytkem vybavily své nově vybudované učebny a otevřené výukové plochy.
Tím vědomě a aktivně podporujeme rozmanitější pedagogické postupy a zvídavost, hravost a interaktivitu při učení.
Při navrhování interiérů intenzivně využíváme poznatky teorie afordance. Rozhodující jsou podmínky, které určuje součinnost prostoru, předmětů a lidí. Teprve tyto podmínky umožňují určité aktivity při učení a vyučování a také určité způsoby chování. Jednoduše řečeno: Předměty v mísnosti nám tím, jak je vnímáme, napovídají, co s nimi máme dělat; obsahují v sobě určitou výzvu. Schopnost vnímat a využívat afordanci závisí na záměrech vyučujících nebo učících se a je ovlivněná jejich individuálním nastavením, jejich sociálním prostředím a kulturou. Tím vědomě a aktivně podporujeme rozmanitější pedagogické postupy a umožňujeme zvídavost, hravost a interaktivitu při učení. Podněcujeme vyučující a žáky ke kritickému a kreativnímu přemýšlení o vztahu mezi pedagogikou a prostorem a vybízíme je k tomu, aby spoluvytvářeli své prostředí pro učení.
Jak připravit školy na budoucí výzvy?
Víme, že by si vedení škol přála větší autonomii a volnost rozhodování. Požadují širší pravomoce při výběru personálu, při nakládání s prostředky a také v otázkách organizace a výuky. Mnozí ředitelé škol by namísto klasických školních budov s učebnami a chodbami uvítali inovativní, flexibilní a otevřené výukové prostory. Z mého hlediska se tak dostáváme do bodu, kdy bychom měli zahájit společensko-politickou diskuzi o reorganizaci vzdělávání. Třídní kolektivy dnes představují náhodně poskládané skupiny osob, které spojuje stejný osud, přičemž rozhodující kritérium tvoří věk a místo bydliště. Nadání, znalosti, schopnosti a kompetence při sestavování třídních kolektivů bohužel nehrají žádnou roli. Pokud uznáme rozdílnost jednotlivých žáků a podpoříme jejich individuální učení jejich vlastním tempem, můžeme jim postupně předat odpovědnost za jejich vlastní vzdělávací dráhu. Tím můžeme odlehčit vzdělávacímu systému, dále rozvíjet roli vyučujícího a zlepšit soužití ve školách. Tradiční učebny je třeba otevřít a kombinovat s otevřenými výukovými plochami. Příklady škol, které se už touto cestou vydaly, jsou toho dokladem a mohou nás inspirovat.
Školy jsou přece učící se organizace v nejlepším slova smyslu. Pro další rozvoj škol potřebujeme implicitní schopnosti učitelek a učitelů.
Školy jsou přece učící se organizace v nejlepším slova smyslu. Pro další rozvoj škol potřebujeme implicitní schopnosti učitelek a učitelů. OECD doporučuje nepojímat učení jako instruktáž a hodnocení, ale především jako spoluvytváření. To znamená, že vyučující a žáci společně utvářejí proces výuky a učení. Školní komunita a komunální prostředí by měly společně pomáhat dětem a mladým lidem v uskutečňování jejich společných cílů. Společnost FLÖTOTTO tyto snahy všemožně podporuje.
A na závěr – jak se díváte na budoucnost vzdělávání?
Budoucnost každého člověka není předem daná, to, jak se budou věci – i ve školách – dále vyvíjet,
máme ve svých rukou. Každé dítě by se proto ve škole mělo naučit, že svou budoucnost řídí ono samo.
Přemýšlet o budoucnosti neznamená nic jiného než vytvářet na základě dnešních rozhodnutí takovou
budoucnost, jakou si přejeme. Příliš často vycházíme v plánech na rozvoj v oblasti vzdělávání jen z našich
zkušeností a z toho, co jsme se naučili v minulosti. Od budoucnosti bychom ale měli očekávat mnohem víc,
měli bychom si ji vysnít.